V pondělí 13. září jsem s Beroušem a samožřejmě i s Pájou a Matyldou vyrazily na Zbraslav na týdenní výcvik. Pro nás to byl něco jako podzimní tábor. I když účastníků lidí nebylo moc-něco kolem osmi, tak účastníků psů bylo kolem 20 kousků. Teda na rozdíl od obvyklých letních táborů nás bylo fakt málo. Ale o to lepší parta.
Celý tento "tábor" měli nastrarosti Danka a Vojta. Danka nás učila poslušnost v tzv. drivu a na Vojtu jsme kousali. S Berrym jsem doteď dělala poslušnost hlavně na pamlsky a tak nám chvíli trvalo, než jsme - tak dobře než jsem já - pochopila jak se co vlastně dělá. A i když jsem se opravdu snažila a snažím pořád, tak jsem prozatím pomalá. Ale pracuju na tom! Bobkovi to šlo pěkně, ale protože "pracovat v drivu" je opravdu náročné, vydrželi jsme to oba opravdu jen chvilku. A do teď si neustále opakuji - důležitá je kvalita ne kvantita! Naše chůze na pamlsky se mi totiž nějak začala bortit. Potřebovala jsem zamakat nějak na motivaci Berouše a tahle metoda se mi opravdu líbila. Na naše tréninky se díval i Zdeněk a taky nám radil co a jak. On a vlastně celá bandička lidí co tam byla - Danka, Vojta, Zdeněk, Renata, Martina a Markétka, Sabka, Tamara a na dva dny přijel i Mirek - se psi cvičí na úplně jiném levelu než já s Pájou. Jejich psi mají povětšinou IPO 1 a možná i něco víš a my dvě jsem byly 2x na závodě ZOP-a to ještě ne s nějak zázračným umístěním:-) Ale tady poprvé, což si nemyslím že je úplně běžné, jsem viděla jen natěšené psi, kteří čelali na to až zase budou moct jít na plac a dělat něco. Výcvik touto metodou není žádný dril a stereotyp je přímo zakázán:-D Žádný škrcení psa, předvedení strojové chůze u nohy. Jejich psi u nohy radostně poskakovali a přivolání a vysílačky se mým foťákem ani nedaly nafotit, jak byly rychlí. Prostě tenhle způsob výcviku by si vybral snad každý pes, kdyby měl na vybranou. A taky jsem se docela divila, že se k nám všichni chovali fakt normálně. Nikdo z nich nás nebral jako něco navíc, co tam vlastně nepatří, všichni se nám snažili pomoct a donekonečna vysvětlovat a ukazovat. Nikdo si tam nehrál na nějakýho machra a podobně. Všichni jsme se tam spolu bavili úplně bez problémů. Večer jsme vždycky poseděli v místní restauraci, najedli se a něco málo popily. A ráno hurá na plac. No ještě bych málem zapoměla na ubytování. Všichni až na Tamaru, která je alergická snad na úplně všechno, jsme bydleli přimo v areálu. Já s Pájou jsme jako jejiný měli bafíky na pokoji. Holt jsou to mazlíci rozmazlení.
Každý ráno jsme začínali na přání Sabky v 9:-) Nejdřív cvičily štěňata (byly tam 4) a pak jsme se vždycky nějak vystřídali. Většinou měli všichni 1 kolo poslušností a 1 kolo obran, ale páč mi s Pájou jsme měli kola opravdu krátká - zato vydatná - šli jsme i na druhé. A to jak u poslušností, tak u obran. Poslušnosti připomínali spíš hraní si se psem. Ale já po těch pár minutách hraní byla úplně hotová, Berry lehce unavený, hodně spokojený a už se nemoch dočkat kdy zase půjdem blbnou na plac. Takže díky všem za rady a připomínky. Obrany jsme dělali na kůži. Berrouš děsně rád štěká na figuranta, ale o to mím kouše. Takže když už se zakousne, je nutné udržet krok nejen s ním, ale i s Vojtem - což je pro normálního smrtelníka bez turbo pohonu prostě nemožné! Čímž díky i Vojtovi za jeho úsilí z Berryho vymáčknout alespoň nějaký ten zákus a přimět ho aby to hned nepustil - což je náš kámen úrazu nejen v obranách ale i v poslušnostech:-( Ostatní bafani kousali moc hezky, měli razantní a pevné zákusy a rukávy si odnášeli až domů:-DD
Ale aby jste si nemysleli, že jsme jen dělali a dělali (hráli si a a hráli si) chdili jsme i na procházky - čím dál tím kratší a kratší protože únava se neúprosně projevovala na psech i lidech. Na prochajdy a na houby - bylo jich tam šílené množství - jsme chodili i s Martinou a malou Markétkou a jejich dvěma ovčounama.
V pátek všichni, až na nás odjeli a my tam zůstali úplně opuštění. Ale jen do soboty do rána, kdy dojeli na výkend lidičky od nás ze cvičáku. To jsme ale už nic nedělali, protože jsme byli úplně utahaní. Jen jsme chodili na procházky, čoklíci mezi sebou blbli a mi se dívali. No prostě perfektní týden!
